Michal

Michal je ten typ člověka, kterého rádi potkáváte. Má stale dobrou náladu a vždycky dovede říct něco pozitivního. Když se ho někdo zeptá jak se má, obvykle odpoví: "Kdybych se měl jen o chlup lip, už bych byl dvojčata." Vždycky uměl lidi motivovat. Když měl nějaký kolega špatný den, Michal mu pokaždé dokázal ukázat pozitivní stránku celé věci.

Zajímalo mě, jak to dělá. Tak jsem za ním jednoho dne zašel a povídám mu: "Jen se nepřetvaruj, nemůžeš být tak dobře naladěny pořád! Jak to děláš?" A Michal mi odpověděl: "Každé ráno, když vstanu, tak si řeknu, ze mám na výběr dvě možnosti. Buď budu mít dobrou náladu, anebo ... si můžu vybrat tu špatnou. A já si vždycky vyberu tu dobrou. A vždy, když se přihodí něco špatného, můžu si vybrat, ze budu obětí, nebo ... si můžu vybrat možnost, že se z toho poučím. A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho. Vždy, když ke mně někdo přijde a stěžuje si, můžu si vybrat - bud přijmu jeho neštěstí anebo ... na tom najdu něco kladného. A já si vybírám vždy tu kladnou stránku života."
"To ale přece není tak jednoduché!" protestoval jsem. "Ale je," řekl Michal. "Celý život si vybíráme. Když si odmyslíš všechny ty hlouposti okolo, každá situace je volba. A ty si vybíráš, jak na tu situaci zareaguješ. Ty si vybíráš, jak lide ovlivní tvou náladu. Ty si vybíráš, jestli budeš mít dobrou nebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno - ty si vybíráš, jak prožiješ svůj život."

Hodně jsem o tom přemýšlel. Krátce nato jsem z té stavební firmy odešel a začal jsem podnikat sám. I když už jsme se nevídali, často jsem o něm přemýšlel v situacích, kdy jsem se rozhodoval, jak budu žít svůj život, místo toho abych jen bezhlavě reagoval na konkrétní situaci.

O par let později jsem se doslechl, že Michal měl vážnou nehodu, kdy spadl z 20 metrové výšky. Po 18 hodinové operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho nakonec pustili domu se zadrátovanou páteří. Potkal jsem ho asi půl roku po té nehodě. Když jsem se ho zeptal, jak se má, odpověděl: "Kdybych se měl jen o chlup líp, už bych byl dvojčata. Chceš vidět moje jizvy?" To jsem odmítl, ale zeptal jsem se ho, co mu proběhlo hlavou, když tenkrát dopadl na zem.

"První věc, která mi proběhla hlavou byla, ze se těším na miminko, protože manželka měla zanedlouho rodit." Odpověděl Michal. "Potom, když jsem tak ležel na zemi, jsem si uvědomil, ze mam dvě možnosti: Mohl jsem si vybrat život nebo ... smrt. Tak jsem si vybral život." "A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomi?" ptal jsem se ho. A Michal odpověděl: "... záchranáři byli skvělí. Stale mi opakovali, že to bude dobré. Ale když mě přivezli do nemocnice a uviděl jsem hrůzu ve tvářích doktorů a sestřiček, doopravdy jsem se polekal. V jejich očích jsem četl - tohle je mrtvý člověk. Uvědomil jsem si, ze musím něco udělat."
"A co jsi udělal?", ptám se ho. "No.... byla tam jedna taková tlustá, nemotorná sestřička, která na mne řvala, jestli jsem na něco alergický. ANO, povídám. Lékaři i sestřičky zpozorněli a čekali na mou odpověď. Zhluboka jsem se nadechl a zařval jsem: Na vážné ksichty! Když se dosmáli, řekl jsem jim: Rozhodl jsem se, ze budu žít. Operujte mě jako živého, ne jako
mrtvolu!".
Michal přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i díky svému úžasnému přístupu k životu. Od něj jsem se naučil, ze každý den máme možnost žít naplno. Prožíváš jen to co chceš. Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme - to rozhoduje o všem. Proto se netrap, co bude zítra, zítřek ať se o sebe postará sám. Každý den je dost starostí i bez toho. Navíc, dnes je ten den, kvůli kterému jsi se trápil už včera.